Čím víc si myslím, že jsem se ze všeho vyhrabal, tím víc zjišťuji, že jsem se vlastně nevyhrabal, jen jsem to pohřbil a ne dost hluboko. Bohužel… Dnešní den je pro mě stejně emotivní jako pro kohokoliv jiného, bohužel ale ty emoce jsou jiné, než převládají u většiny…
Od brzkého rána do cca tří odpoledne jsem pracoval, takže jsem na nic jiného nemyslel, potom jsem si šel na chvíli lehnout a když jsem se vzbudil s vidinou, že se něco bude dít, dal jsme si klasickou sklenku vína, najedl se a začal přemýšlet co teda dneska podniknout. V plánu bylo celkem pět “akcí”, ze kterých se dalo vybírat, říkal jsem si “fajn, vyberu rozumem a uvidíme”...
Nejdřív stručně
Piju Single Barrel a píšu tenhle článek.. (teď mě tak nějak napadlo, proč si kupuju zrovna Single Barrel, no nevadí)
A kdybych to měl trochu rozvést - stalo se to co jsem čekal, s tím, kde jsem nepočítal že to vyjde ( pravděpodobnost že to vyjde se blížila nule, ale teoretická šance tu byla) jsem tak nějak ani nevnímal, jasně, jednalo se zrovna o ty lidi, které bych strašně rád viděl, ale zároveň to jsou lidi, které vídám poměrně často, takže když ne dneska, tak třeba za týden a to je fajn :)
Jedna z výhod je, že jsem se většinou dozvěděl i pravý důvod typu “jo, no víš… my sme tři páry, tak jsme se na tebe vysrali aby ses tam nenudil”… to že se známe skoro 20 let a já se na ně nikdy nevykašlal je asi vedlejší… no nevadí, aspoň vím na čem jsem… Nebo vadí? Těžko říct, jediné co vím, že to v sobě zase udusím a půjdu dál jakoby nic...
Další hřebíček
Do rakve by se dalo říct. Co jiného dělat sám doma v náladě pár stupňů pod bodem mrazu. Rozmrazit. Fridex mi nechutná, mám tu něco lepšího, co funguje podobně, možná že po fridexu by mě druhý den šíleně nebolela hlava, prostě bych se jenom nevzbudil a všechno trápení by bylo tatam.
Ale to trápení dodává sílu žít. Je to trošku jako chtít facku na probuzení a dostat do držky cihlou, ale posiluje to, možná to je i to nejlepší, čím víc něco bolí, tím víc jsem schopný žít.
Jenže co bude až ta bolest odezní?
