Každý z nás to zná.
Posledních pár dní, šílenost, shánění zapomenutých dárků na poslední chvíli a vymýšlení jiných alternativ. Do toho v práci blázinec, uzávěrky, hektické dotahování čísel a tak vůbec...
Kdokoliv jiný by se těšil na těch pár volných dní, ale já vždycky viděl 27.12. jako datum, kdy se s šokem vzbudím, že je ještě něco co jsem nedodělal, neschválil nebo nedokončil… dot možná i proto mi přišlo, že ten předvánoční shon je v podstatě nic, protože když neseženu dárek aby byl v to kouzelné datum 24.12. večer pod stromečkem, příslib nebo voucher toho, že dárek dorazí jakmile to bude možné zafunguje v podstatě stejně, kdežto nedotažený detail projektu, může znamenat, že nevyjdou bilance nebo dojde k chybě, za kterou bude platit čtvrtka firmy tím, že nedostanou prémie...
Užívat, ale neprožívat
dá se říct, že tímhle heslem jsem se strašně dlouho řídil, pokud to není životně důležité, nebo životní zážitek - třeba můj vysněný let wing siutem přes niagárské vodopády, tak jsem si vše ostatní jenom užíval, ale na prožitek to prostě v mých představách nemá. Vím že, je to špatně, ale musím mít nějaké sny, jinak by byl život nuda.
To, že neprožívám vánoce, moje narozeniny, výročí nebo třeba oslavu zdařeného obřího projektu podle mě není špatně… oslavu si užiju, beru to jako něco významného, ale...
to byl asi začátek problémů…
Řekl jsem nahlas jak vlastně funguju, jak to mám nastavené v hlavě, ačkoliv z mojí strany nešlo o přetvářku, asi to nebylo poznat...
